Vánoční ohlédnutí za rokem 2022
Co se nám dařilo v roce 2022 na naší domškolácké cestě?
Co bylo světlem a co spíše tmou?
Co nám přineslo radost a čeho jsme se obávali?
Jak vzniklo toto zamyšlení?
Konec roku nás může vést k bilancování. Je moc fajn zastavit se a uvědomit si, co se nám letos dařilo, a chceme si to přinést do dalšího roku, a naopak co nás tížilo a chceme pustit.
Všichni o tom mluví, ale kolik lidí se reálně k takové reflexi dostane?
Já pro sebe používám takový trik:). Vymyslím nějakou veřejnou výzvu, abych měla motivaci jít příkladem.
A tak jsem ve FB skupině Klub Malého stromu sdílela 6 videí, kde jsem propojila 6 zvyků, které pravděpodobně pochází už od starých Slovanů s 6 myšlenkami/otázkami, díky kterým se můžeme podívat na naši cestu rokem 2022.
A něco si vysnít do roku 2023.
Zapalování svíček – Co nám svítí na cestu?
Když jsem přemýšlela nad tím, co mě nejvíc drží na naší domškolácké cestě, tak jsou to rodiny v našem okolí, které po ní jdou také. Všichni víme, že to není jenom růžová cesta a potkávají nás výzvy. Některé se ozývají každý den, jiné se nahromadí…, ale když se můžete třeba jen na pár minut potkat (i na celkem ošklivém parkovišti, kde ale děti tradičně hrají na babu), sdílet svoje zkušenosti, zavtipkovat, vidět i jiné děti…, tak je to moc fajn.
Pak mi svítí na cestu i knihy, odborné články, … přesně v ten moment, kdy čtu myšlenky, které se protnou s tím, co hluboko v sobě vím už dávno. To přijde úleva.
Se čtyřmi dětmi se nedá moc plánovat (resp. plánovat ano, ale jen když plány umíte opustit😊), ale díky tomu, že jsem v roce 2022 vytvořila 2 kurzy a 1 starší předělala, tak jsem měla velkou motivaci vracet se ke knihám a autorům, které jsem četla dříve, číst nové knihy, hledat si aktuální informace, … porovnávat je se svými zkušenostmi a vybírat ty, které mají sílu posvítit na cestu nejen mě, ale i někomu dalšímu.
Zažívala jsem přesně stejné pocity jako, když jsem učila matematiku na gymnáziu. Pět let jsem ji studovala, ale nejvíc pochopení souvislostí přišlo ve chvíli, kdy jsem ji měla zprostředkovat dětem. A tak děkuju i vám, kteří jste prošli mými kurzy i vy jsme mi svítili na cestu. Obrovskou vděčnost jsem zažívala, když jsem připravovala výzvy, do kterých se přihlašovalo kolem 300 lidí. Cítila jsem naději, že tolik lidí se chce přemýšlet nad tím, jak podporovat děti v přirozeném učení a na jejich cestě v životě. Díky. Děkuju i hostů z tematického týdne, kteří také přispěli k pocitu, že má smysl se propojovat.
Krájení jablka – Co mi pomáhá, abych měla dost energie na domškoláctví?
Úplně nejvíc energie mi dává, že už víc než 3 roky pravidelně pečuju o svoje psychické zdraví. Přináší mi to porozumění, ukotvení sama v sobě, možnost zastavit se a uvědomit si, co se mi daří, a kde je ještě prostor proto vyrůst, nebo uzdravit se.
Naučila jsem se mnohem větší všímavosti sama k sobě. Vůbec to neznamená, že už jsem tak skvělá, že bych se vždycky poslechla, ale třeba jsem se naučila brát si čas na rozmyšlenou a nenechat se tlačit do něčeho, v čem mi není dobře. Zároveň mnohem dřív poznám, v čem mi dobře nebude a proč. To je super.
Taky vím, že se mám prima, když dobře jím, chodím do přírody, cvičím a dostatečně spím. Zároveň tady budu upřímná, že se mi to moc nedaří a jsou to mé cíle pro rok 2O23.
Louskání ořechů – Co nám přináší hodnotu? Co má smysl vyměnit za čas, energii, peníze?
Když jsem přemýšlela nad tím, do čeho se nejvíc vyplatilo investovat v roce 2022 čas a peníze a děti se díky tomu nejvíc naučily, posunuly, tak to byly výlety, letní cesta do Itálie, ale i ty kratší po České republice a v pohraničí, kulturní akce v Lodžii, výstavy, táboření…
Z knih u nás úplně nejlépe fungovaly komiksy, a tak budeme postupně rozšiřovat sbírky. Pořád mají moc rádi předčítání i rozhlasové hry, a i když to není od nás žádný záměr, tak je to slyšet na jejich slovní zásobě.
A moc mě těší, že pořád mají děti chuť se mnou, nebo s mým mužem něco vyrábět, vrací se k tomu, co jsme dělali dříve, nadchne je, když nás vidí při nějaké práci (té hmatatelné mimo práci na PC).
Česnek – Před čím chci ochránit děti nebo sebe?
Já ve svých kurzech i výzvách často mluvím o tom, že touha nás dospělých ochránit děti, může mít v sobě ukryté důležité informace. A vždycky když přijdeme na to, před čím chceme děti ochránit, tak je moc fajn prozkoumat, jestli jim ale zároveň nebereme možnost jejich vlastních rozhodnutí – jejich autonomii. Je to zásadní moment, protože náš skrytý (nebo i nevědomý) tlak může způsobovat konflikty mezi námi a dětmi.
Já bych si moc přála, aby děti během cesty skrz povinnou školní docházku neztratily samy sebe. Nenaučily se potlačovat to, co je na nich jedinečné.
Samozřejmě, že za tím stojí nějaký můj příběh, kterého jsem si ale vědoma😊.
Masky přízraků – Čeho jsem se nejvíc bála?
Jsem moc ráda, že převažují chvíle, kdy nemám strach o budoucnost svých dětí ve smyslu, že by se neuplatnily ve svém životě, nenašly si svoje místo na světě. Když je vidím hrát si a komunikovat i s dětmi, které chodí do běžných škol, tak nemám pocit, že by jim něco chybělo, i přestože písemky ze školní látky by asi ukázaly něco jiného. Jsou skvělí a umí spoustu báječných věcí, ale jeden strach mám.
Pokud jste rodiče domškoláků, nebo učíte v komunitní škole, tak asi všichni tušíte, že je to vlastně trochu „luxusní zboží“. Letošní rok byl plný okamžiků, kdy jsme doma přemýšleli nad tím, jestli s vývojem cen energií, jídla, … udržíme krok a budeme moci našem dětem dopřát co nejpřirozenější způsob učení. Věřím tomu, že moji kluci mají pevné zdravé jádro a ustáli by přechod do klasického školství, ale stálo by nás to energii, kterou mnohem raději věnuji do jiných a smysluplnějších výzev.
Strach je emoce, která nás upozorňuje na nebezpečí. A tak je fajn mu poděkovat, převzít informaci a zkusit vymyslet, co můžeme dělat jinak. A tenhle akční přístup jsme si doma zatím udrželi:).
Ale vlastně nám to dává i možnost vzpomenout si na lidi, kteří mají míň štěstí než my. A třeba vymyslet způsob, jak pomoci.
Slunce – Co dobrého si přeju do nového roku?
Měli jsme náročný rok 2022, zejména posledních pár měsíců. Přibyly nám nějaké starosti, které ovlivňují život naší rodiny, a asi se to nijak zásadně nezmění ani pro tento rok.
Ale moc bych nám přála, aby se nám dařilo vídat se s kamarády (jak nám dospělým, tak našim dětem), jezdit na výlety, chodit po lese, drbat naše psy i kočku, číst knihy, chodit na živou hudbu nebo divadlo, spát ve stanu nebo pod širákem, vyrábět, tvořit, dobře jíst, víc spát…
A pro sebe (a možná i pro vás) si přeju, abych měla dostatek času a energie podporovat vás v provázení dětí s větší důvěrou v přirozené učení na základě vnitřní motivace, zážitků, bezpečného a podnětné prostředí…
Krásný rok 2023 i vám přeje Karolina
