Kdo hoří, může vyhořet!
Nadšeně hltáte články, knihy, podcasty o výchově a vzdělávání?
Dává Vám to smysl, máte radost, že lze mít s dětmi vztahy, které nejsou založené na mocenském boji.
Přemýšlíte nad tím, jak nejlépe rozvinout jejich potenciál? Kam je vzít? Jakou knihu nebo pomůcku koupit? Jakou skvělou bojovku pro ně připravit?
Těší Vás, jaké jsou možnosti a trápí jen to, že den má jen 24 hodin.
Cítíte, že trávit čas s dětmi (ne nutně 24/7) Vám dává smysl. Máte ideály a hodnoty, za kterými si jdete.
Je to skvělé, ale!
Přesně takoví rodiče, průvodci, učitelé, které jsem popsala v úvodu článku, jsou ti, které nejčastěji potkávám já, jak v onlinu, tak naživo. Zní to pohádkově, ale má to jedno veliké ALE!
Tento idylický popis rodiče nebo průvodce je zároveň popisem prvního stádia syndromu vyhoření. Nemám v úmyslu Vás strašit, ale přijde mi fajn mluvit/psát o tom, že vyhoření se vedle pečujících profesí, týká i učitelů a rodičů.
U učitelů jsou ta čísla celkem hrozivá:
„Pouze 16 % vyučujících uvádí absenci symptomů vyhoření, velmi mírné projevy uvádí 31, 9 %, mírné projevy 32,7 %, přítomné projevy 15,1 %, závažné projevy 3,6 % a velmi závažné projevy jenom 0,7 % učitelů.“ (více třeba tady)
Dalo by se to shrnout tak, že více než polovina učitelů (51,4 %) se buď blíží k vyhoření, nebo už vyhořeli.
U rodičů v českém prostředí podle výzkumu z roku 2021 bylo 5,8 % rodičů vyhořelých a dalších 3,38 % rodičů v pásmu vysokého rizika vyhoření.
Ač oproti učitelům vypadají ta čísla přívětivěji, tak znamenají, že každý 20 rodič je vyhořelý a celkově se blížíme k tomu, že syndrom vyhoření se týká každého 11 rodiče. Nejohroženější jsou mámy, které mají alespoň jedno dítě do 4 let.
Jaká jsou další stádia vyhoření?
(2) Nadšení ochabuje, slevujeme ze svých ideálů.
(3) Později pochybujeme o efektivitě a smysluplnosti toho, co děláme.
(4) V dalším stádiu jsme apatičtí a děláme jen to nejnutnější.
(5) Ve stádiu vyhoření jsme vyčerpaní (fyzicky, psychicky, emocionálně), jsme lhostejní k okolnímu světu, nejsme schopni dělat ani jednoduché každodenní činnosti.
Předpokládám, že pokud čtete tento článek, tak jste maximálně ve třetím stádiu, kdy pochybujete, jestli cesta, kterou jste si zvolili, má smysl. Takže dobrý, tady se to dá ještě celkem dobře zachránit.
Příčin i faktorů, které způsobují vyhoření je více. Pro nás může být zajímavý perfekcionalismus a sebeúcta odvozená od výkonu. Takže pokud třeba zažíváte pocity: Nejsem dost dobrý táta/průvodce nebo nejsem dost dobrá máma/průvodkyně…, i přestože víte, co je respektující komunikace, montessori pomůcka a bojovka na narozeninové oslavě, tak tady bych zbystřila:).
Druhý bod, který bych ráda vypíchla, je touha pomáhat a pečovat o lidi ve svém okolí. To je také silný faktor, který se může týkat mnohých z nás.
Celkově by se to dalo shrnout tak, že vyhořením jsou ohrožení lidé, kteří žijí pod dlouhodobým stresem, zažívají nejistotu a pravděpodobně i obavy z budoucnosti dětí, svojí nebo i projektu například komunitní školy, lesní školky.
A napišme si to na rovinu: Pro velkou část domškoláckých rodičů, zakladatelů lesních a komunitní (ale často i alternativních státních) škol(ek) je toto denní chleba.
A to je přesně ten důvod, proč píšu tenhle článek.
A co tedy s tím?
Za prvé podívejte se, ve kterém jste stádiu od 1 do 5. Myslím, že neuškodí, když se poptáte i ve svém okolí (partnera, kolegů, …).
Pak si uvařte čaj proti syndromu vyhoření😊, ideálně navečer.
Můžete se poradit u zkušených bylinkářů, ale pravděpodobně ve směsi budou některé z těchto bylin kozlík, meduňka, máta, šalvěj, třezalka, vrbka, čertův kořen…
Za mě třeba samotnou meduňku:).
Důležité je, že si vytvoříte klidnou chvíli, během které si čaj připravíte (10 minut louhujete) a vypijete (minimálně dalších 10 minut). Takže takový krásný 20minutový mindfulness, což náš mozek ocení.
Zní to jako vtip, ale myslím, že kdyby si každý z nás udělal denně čas 20 minut na klidné popíjení čaje, tak je na světě o dost míň stresu i vyhoření.
Pak si dopřejte ještě 5 minut a promyslete si:
- Jestli jste dost spali, pili aspoň trochu zdravě jedli.
- Jestli jste koukali do zeleně a ideálně se přitom pohybovali (nebo aspoň odděleně).
- Jestli jste objali někoho, koho máte rádi, zavolali mu, napsali mu…
- Jestli jste si našli aspoň chvilku na svůj koníček, nebo podrbání psa či kočky.
- Zkrátka, jestli jste dělali něco, co Vás mohlo dobýt.
A následně dalších 5 minut, kde zhodnotíte:
- Jestli si opravdu dáváte reálné cíle.
- Jestli mluvíte o tom, jak se cítíte. Zejména ve chvíli, kdy se blíží stav, že Vám nebude dobře.
- Jestli říkáte „ne“ na věci, které Vás příliš zatěžují.
- Jestli se vyhýbáte „toxickým lidem“, kteří z Vás vysávají energii.
- Zkrátka jestli věnujete pozornost signálů, které říkají, že tady Vám zbytečně utíká energie.
Je mi celkem jasné, že pro spoustu z nás je 30 minut denně sci-fi. Ale co takhle alespoň jednou týdně?
Proč o tom píšu?
Možná Vás napadá, proč o tom píšu. Jestli jsem já sama zažila syndrom vyhoření?
Nezažila, ale zažila jsem něco podobného, a tak zakončím článek osobním sdílením.
Založila jsem lesní školku a 2 a půl roku roky byla hlavní průvodce, ale i dalšími povoláními (v korporátu bych na cedulce měla Cleaning assistant, Back office administrator, Advertising manager, Art director, Business planer, Customer care manager, Development manager, Hot line operator, Personnel officer, Cook assistant and MUM, prostě holka pro všechno), podobně jak to máte Vy, co pracujete v nějakém novém projektu.
První 2 roky jsou vždycky nejtěžší. Čarujete s malým rozpočtem, většinou nemáte naplněnou plnou kapacitu dětí a dost často bojujete i s tím, že nemůžete mít (zaplatit) průvodce s dostatečnou praxí s prací s dětmi. Zároveň jste ale plni očekávání a ideálů a přehlížíte signály, které upozorňují na to, že tohle není fajn, a že jedete v tempu, které není dlouhodobě udržitelné.
Nikdy jsem nezažila pocit, že bych nechtěla pracovat/žít s dětmi, že by mi to nedávalo smysl, ale fyzické vyčerpání se dost jasně hlásilo. Poslechla jsem ho. Zároveň se školka zdánlivě stabilizovala, takže jsem si myslela, že jereálné zvolnit.
No nic, nebudu Vás napínat:). Nakonec se ukázalo, že jsem na svoji energii a prevenci proti vyhoření měla myslet dávno předtím a těch 10 bodů, které jsem Vám napsala, dělat pravidelně. Tedy zejména dobře vyhodnotit, co nedělat:).
Celá situace se zkomplikovala (eufemismus), a ač jsem nevyhořela, tak jsem se zhroutila a zažila podobné pocity, jak jsou popisované při vyhoření. A řeknu Vám, není, o co stát.
Pak už Vám nepomůže chodit do přírody, zacvičit si, nebo sníst čokoládový dort.
Já jsem naštěstí na trefila na myšlenku, že i když jsme v totální krizi a nevíme, co dál, tak můžeme udělat aspoň jeden další krok. Prostě to nejbližší a nejjednodušší, co zvládneme. Žít v přítomnosti.
A ten jeden krok za druhým postupně vedou k tomu, že bude líp.
V jednom ze svých kurzů popisuji, co je emoční paměť. Jak si naše tělo zapamatuje některé zážitky na fyzické úrovni. Když se pak opakují podobné podněty, které vyvolávají vzpomínku (klidně nevědomě), tak tělo zareaguje. Chce nás ochránit před stejnou chybou. Moje tělo si ty zážitky zatím pamatuje, a tak jsem se rozhodla, že s blížícím se třetím výročím toho totálního propadu, se na to připravím.
Třeba tak, že svoji zkušenost využiju na 100 %.
Já jsem přesvědčená o tom, že nemusíme v životě vyrůst, jen na tom, když si pořádně sedřeme ksicht na štěrkovém hřišti života, ale že je možné dělat malé kroky a skončit tak s maximálně lehce odřeným kolenem.
A tak mimo doporučení meduňkového čaje, mám pro Vás třeba aktuálně workshop: Organizuj si dny na pohodu:), kde se podíváme na praktickou stránku toho, jak ušetřit energii v 7 oblastech (úklid, jídlo, harmonogram dne, samostatnost dětí, výroba pomůcek a příprava programu, proces učení, náš časoprostor na práci, vzdělání a relax).
Jste-li průvodce v komunitní škole, tak se Vám možná bude hodit článek o sebehodnotě učitele, protože to s cestou k vyhoření může velmi souviset.
A na závěr možná taková malá mantra: Nedává žádný smysl dlouhodobě odsouvat svoje potřeby, byť by to bylo pro sebeušlechtilejší věc.
Pokud jste někdo při přečtení článku přišel na to, že se blížíte vyhoření (nebo tam jste), běžte si teď hned říct o pomoc. Řekněte to komukoli, komu aspoň trochu důvěřujete a poproste ho, ať Vám pomůže.
Vkládám odkaz na stránku, kde jsou pěkně sepsané všechny telefonní kontakty na krizové linky (tady).
Pojďte ušetřit svoji energii díky workshopu
Projdeme si společně 7 dílčích témat, které mohou být náročné, jak doma, tak v komunitní škole.
Vychytáte oblasti, které nejvíc berou energii právě Vám.
Získáte ověřené tipy, co vyzkoušet, aby dny byly méně náročné a Vy jste si více užívali trávení času s dětmi.
Naučíme se přemýšlet o tom, jak organizovat den pro různě staré sourozence nebo děti v komunitní (lesní) škol(c)e.
