Nepiš ohlédnutí za rokem 2023,
když jsi nemocná!
Nepiš ohlédnutí za roke 2023, dokud jsi nemocná! To je věta, kterou jsem si opakovala půlku prosince. Ve chvíli, kdy máte kašel, který vás dusí, tak moc pozitivního nevidíte a byla by velká škoda napsat žalozpěv na všechno, co se nepovedlo. Zejména když to tak objektivně není.
V čem je letošní prosinec jiný?
Pořád v sobě mám zafixovaný rytmus školního roku, a tak mě to k bilancování víc vede v červnu než v prosinci, ale letos mám prosinec spojený s jednou velkou změnou, která se tedy teprve ukáže.
23. prosince uběhly 4 roky ode dne, kdy se narodil můj nejmladší syn, a tak jsem po 12 a půl letech přestala být matkou na rodičovské dovolené.
Jelikož mě většinou čtou ženy, tak vás asi nepřekvapí, že jsem se setkala s teorií, že mám tolik dětí, protože se mi nechce pracovat.
A je celkem jasné, že na první pohled mám na trhu práce asi horší nálepku než absolvent, u kterého se předpokládá pružnost myšlení, flexibilita, schopnost učit se nové věci.
Někdy propadnu trudomyslnosti, že to tak fakt je, i když vím, že jsem během toho času 2 roky učila na gymnáziu, 2 roky připravovala program do mateřského centra, 2 a půl roku byla hlavním pedagogem v komunitní školce a dělala spoustu dalších činností a 2 a půl roku jsem lektorkou svých kurzů pro rodiče a učitele.
Téměř nic z toho se neprojeví na tom až cca v 80 dostanu nějaké kapesné místo důchodu, i když byly chvíle, kdy mi práce zabrala času jako celý úvazek, ale jsem vděčná, že nemám pocit, že bych intelektuálně a profesně zakrněla a že bych teď začínala z nuly.
Naopak myslím si, že jsem získala velmi cenné zkušenosti z různých oborů a oblastí, které bych nikdy nezískala, kdybych těch 12 let učila na státní škole.
Odhodlávání se ke změnám
Každé hodnocení má v sobě nádech rituálu. Potřebujeme se zastavit a poděkovat za to dobré, co nás potkalo, co jsme dokázali. Přijmout to náročné a možná i uvidět, co jsme se díky tomu naučili. A pak se rozhodnout, co si v životě chceme ponechat, kam budeme směřovat svoji energii. A co chceme odložit a vytvořit tak místo pro něco nového.
Pro nás byl rok 2023 rokem odhodlávání se ke změnám.
Naši dva starší kluci chodili 2 dny v týdnu do svobodné školy, která byla od nás relativně daleko, dojíždění bylo vyčerpávající a mně nevznikal žádný čas na práci.
Zároveň se zhoršila kondice mojí maminky, a tak i ona potřebovala víc péče.
Bylo jasné, že musíme něco změnit.
Jen ty kroky do neznáma nejsou téměř nikdy jednoduché.
Něco musíte pustit, rozloučit se s tím a vůbec netušíte, co vás čeká.
Zejména když jste „starý harcovník“, který zná výzvy komunitního a alternativního školství velmi zblízka, tak se odhodláváte težce.
Největší změna tedy nastala v září, kdy moji 3 kluci nastoupili do komunitní školy a já jsem tam na pár hodin týdně začala učit.
Jsem na kluky moc pyšná, jak změnu zvládli, a to se jim týdenní rytmus proměnil opravdu zásadně.
Já jsem měla možnost vplout do fungující komunitní školy a moc si užívám učení v třetím trojročí, a taky poctivý, laskavý přístup kolegů průvodců.
Jak se dařilo Malstromu (trošku navzdory okolnostem:)?
Přála jsem si ještě větší změnu. Vkládala jsem naděje do toho, že by nejmladší synek mohl chodit do školky a mě vzniklo víc času na práci pro Malstrom a pro vás. Jsem vděčná, že nakonec přijal aspoň dopoledne v komunitní škole u předškoláků v době, kdy učím, ale jinak jsme zůstali spolu doma.
Vlastně je neuvěřitelné, že Malstrom letos žil a rostl.
Proběhly všechny moje kurzy (Výzvy vnitřní motivace, Jak podporovat děti v učení i Vytvoř svůj zážitkový program), vznikl krátký kurz (možná spíš průvodce) Nejlepší varianta pro moje dítě o výběru školy a pak ještě jedno miminko – Klub učení v tématech, kam postupně tvořím databázi aktivit pro děti.
Mám radost ze všech účastníků v kurzech i klubu. Moc mě těší, když se potkáváme ve FB skupinách nebo na Zoomech a hledáme společně, jaká cesta je pro konkrétní děti a rodiny při učení nejlepší.
Velkou odměnou je pro mne, když účastníci sdílí, že se jim ulevilo, že mohli „něco“ pustit a že jejich život/čas ve škole plyne lehčeji a všichni jsou víc v pohodě.
Děkuju i účastníkům, kteří se ke mně vracejí a pořád mají ve mně důvěru. Moc si toho vážím.
Počet absolventů mých kurzů překročil stovku a počet účastníků výzev, webinářů a testovacích verzí kurzů se blíží ke dvou tisícům. Ano, tuším, že oproti influencerům jsou to zanedbatelná čísla, ale když vím, že vás vlastně moc nešetřím, nutím přemýšlet, hledat širší kontext, přijímat svoje kostlivce a pomalu je odkládat, tak z toho mám velkou radost.
Dva tisíce dospělých má vliv na velkou spoustu životů dětí. I přesto, že já jsem spíš vodou, která pomalu kape než buldozerem, tak věřím tomu, že i ty malé kroky přinášejí postupně změnu.
Díky, že jsem díky vám mohla dělat to, co má ráda a kde jsou moje zkušenosti i talent.
Co bylo výzvou?
Asi vás nepřekvapím, když napíšu, že výzvou je skloubit život se 4 dětmi, zajištění péče pro maminku a vmáčknout do toho prostor pro práci.
Je těžké vědět, co má člověk udělat, aby se jeho projekt posouval, ale opakovaně každý den zjistit, že pořád máme je 24 hodin a 7 dní v týdnu. Je to velký trenink pokory a trpělivosti.
Dokonalá zenová mistryně a supermáma by vám napsala skvělý návod na to, jak to všechno zvládnout, ale možná vás víc uklidní shrnutí, že když to přeženeme a nejde nám si najít prostor na dobití baterek, tak holt přijde třeba zápal plic, který řekne: A dost, ležet v posteli budeš!
Rovnováha musí být zachována:).
Rok 2023 byl intenzivní, náročný, možná až vyčerpávající, ale taky byl rokem, kdy jsem mohla pocítit opravdová přátelství. Díky všem mým přátelům, kteří mi byli oporou. Mám vás moc ráda.
Jaký bude rok 2024?
Vůbec nevím. Prosinec měl být měsíc, kdy si rozplánuji, jak bude vypadat první půlrok u Malstromu, ale zdraví bylo přednější, a tak vstupuji do nového roku bez plánu.
(Můžete mi třeba napsat, co byste si přáli.)
Mám jen osobní přání, ať jsme zdraví, máme se rádi a podaří se nám vyjet na nějaké hory, jako to letos byla Itálie.
A všechno dobré do nového roku přeju i vám.
Karolina
