Když nevyjde první volba
Vybírat školu pro svoje dítě je často těžké už poprvé.
Ještě náročnější to může být ve chvíli, kdy se první volba z různých důvodů nepovedla.
Napsala jsem pár tipů čím začít, když se v takové situaci cítíte bezradní.
Poprvé...
Máme doma předškoláka (nebo i menší dítko), čeká nás výběr základní školy. Ptáme se rodičů v okolí, zjišťujeme si informace na internetu. Vybíráme kvůli vazbám na kamarády v sousedství spádovou školu a s důvěrou ve státní školství tam naše dítě nastoupí. Přeci to nemůže být tak zlé a za těch plus mínus 30 let od doby, kdy jsme chodili do školy mi se určitě mnohé změnilo. Nebo nás zláká barevný a vřelý svět waldorfské pedagogiky, ušijeme penál, vyrobíme lavice, napečeme sladké pohoštění na první školní den. Nebo nás nadchne Montessori systém se svojí strukturovaností, pomůckami a podporou autonomie dětí. Případně jsme hodně odvážní a dáme svoje dítko do komunitní či svobodné školy, protože věříme tomu, že ostatní cesty nejsou dostatečně pružné na to, aby mohly reagovat na rychle měnící se dobu a potřeby dětí. (A stejně tak jsme mohli danou školu zvolit z úplně jiných důvodů.)
Střih.
Je o pár týdnů, měsíců, roků dál, a my postupně zjišťujeme, že naše první volba nebyla ideální. Může se stát spoustu věcí:
- Koncepce a styl výuky nevyhovuje dítěti.
- Dítě si nesedne s pedagogem.
- Dítě si nesedne s dětmi, což je eufemismus pro spoustu různých situací včetně šikany.
- Rodiče cítí rozpor mezi hodnotami školy a rodiny.
- Organizace výuky a komunikace informací směrem k rodičům/dítěti je nedostatečná nebo jen neslučitelná s životním stylem rodiny.
- Komunikace o jiných důležitých věcech neprobíhá vyhovujícím způsobem. Zhorší se vztahy mezi školou a rodinou.
- Škola/pedagog volí podivný způsob hodnocení dětí, který není podporující, ale spíše traumatizující.
- Změnily se finanční podmínky rodiny, zvýšilo se školné nebo jiné náklady spojené s výukou a situace není pro rodinu udržitelná.
- Změnila se koncepce a směřování školy.
- Změnily se prostory školy, což mělo zásadní vliv na změnu výuky.
A my najednou stojíme před druhou (nebo i další) volbou a úplně přirozeně máme strach.
Tu první, nejlepší volbu, už jsme udělali. Všechny ostatní možnosti mají více než jeden otazník.
Přeskakujeme z módu: „Přeci to ještě není tak hrozné. Třeba by se dalo ještě něco domluvit. Všichni ostatní to nějaká dávají.“
Do módu: „Už se to nedá vydržet. Musíme to změnit nejpozději zítra. Cokoli bude lepší než tohle.“
Nebo se děje taková zákeřná plíživá věc. To, co se nám nelíbí, v čem není našemu dítěti dobře, se o trošku zlepší. Začíná se nám vkrádat myšlenka: „Vždyť oni se přeci snaží, dáme tomu ještě šanci.“ Dost často tyhle změny bývají kosmetické, nejdou k příčinám problémů. Jsou z kategorie: „Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“ Ale tahají za stejný konec jako náš strach ze změny a my stojíme na místě, i když tušíme, že to pro nás ani pro naše dítě není fajn.
Někdy jsme tak pohlceni celou situací, že nemůžeme vidět žádné východisko.
Strach ze změny
Potkávám rodiče, kteří „tu změnu“ udělali, velmi často mluví o tom, že je škoda, že je to nenapadlo dříve. Neznamená to, že vždycky ta druhá varianta klapla, ale získali nadhled, osahali si další možnost a následně mnohem lépe dokázali říci, co potřebuje jejich dítě i jejich rodina. Přiblížili se k cestě, která je pro ně dobrá, lepší.
Možná jste právě v situaci, kdy se rozhodujete, a tohle vás vůbec neuklidňuje, pojďme se tedy podívat na body, které by vám mohly pomoci.
Za prvé: Neexistuje dokonalá škola.
A i kdyby existovala, tak neexistuje dokonalá škola pro všechny děti.
V každé škole budeme my jako rodiče i naše dítě narážet na nějaké výzvy. Volbou školy si vybíráme, jaké typy výzev chceme řešit, protože nám dávají smysl a mohou se vyřešit/posunout. Ze seznamu naopak škrtáme školy, které přináší (opakovaně) stejné výzvy, se kterými často nejde udělat vůbec nic.
Ještě než se podíváme na konkrétní otázky, které si můžete pokládat, připomeňme si nejdůležitější lidskou vlastnost, kterou je schopnost přizpůsobovat se. Většina děti je schopná si na spoustu věcí zvyknout, i přestože to neodpovídá jejich vrozeným ani aktuálním potřebám.
A tak doporučuju vypustit všechny argumenty, které podsouvá zejména okolí, že si dítě musí zvyknout a že, když jsme to přežili my, musí to zvládnout i ono. Zvyknout si, dost často znamená odpojit se od sebe samého, a to nechceme ani pro sebe ani pro děti.
Pokud vnímáte, že situace není OK pro dítě nebo pro vás, dává velký smysl hledat nové cesty.
První krok je tedy: Rozhodnout se, že chci změnu.
Začněte svými hodnotami
Článek jsem začala popisem činností, které děláme, když vybíráme první školu pro svoje dítě. Jdeme „ven“ a ptáme se lidí, zjišťujeme informace. Já často navrhuji rodičům naopak zaměřit se na sebe. A konkrétně na to, jaké jsou naše hodnoty.
Často se stává, že během každodenních povinností, zapomínáme na to, co je pro nás důležité a necháme se válcovat názory jiných lidí – blízkých, vzdálených, známých, neznámých, … marketingem škol, vzdělávacích směrů i bojovníků proti všemu.
Vybrala jsem 5 hodnot, nad kterými rodiče často přemýšlí a mají vliv na jejich volbu.
Bezpečí
Když vybíráme školu pro naše dítě, tak ho velmi často chceme před něčím ochránit. Když vybíráme školu pro naše dítě podruhé, tak ho chceme ochránit snad vždycky. Minimálně před tím, aby se neopakovala situace z předchozí školy. Velmi často se jedná o úplně konkrétní potřebu bezpečí pro naše dítě. Nechceme, aby mu někdo nadával, smál se mu, nachytával ho při chybách, vytvářel mu zbytečný stres, vyčleňoval ho z kolektivu, nemluvě o fyzickém ubližování, šikaně či kyberšikaně. Mohou se tak chovat děti v konkrétní třídě nebo skupince, ale samotnými aktéry bývají i dospělí. Často se v podobných příbězích objevuje laxnost přihlížejících učitelů a zároveň i určitá míra nekompetentnosti a limitů systému nebo organizace.
Chceme děti ochránit, ale zároveň většina rodičů tuší, že není cílem vychovávat skleníkové dítě a že děti potřebují procházet adekvátními výzvami, aby mohly růst. Každý z nás má tu hranici, kdy děti chránit, pečovat o ně a kdy je vystavit nějakému nepohodlí, jinde. A může to pro nás být důležité vodítko při hledání ideální školy.
Někdo bude více řešit potřebu bezpečí z hlediska bezpečných prostor, pro někoho jsou zásadnější vztahy a atmosféra. Ještě jinak to může vnímat samotné dítě. Každopádně pokud se dítě cítí v ohrožení, jeho mozek se nemůže efektivně učit, protože se soutředí právě na to, aby se vyhnul nebezpečí.
Svoboda
Kolik svobody budou mít děti a kolik řízení a kontroly ponechám sobě jako rodiči nebo částečně předám učiteli? To je jedna z nejzásadnějších při výběru školy a často to může být i největší třecí plocha mezi školou a rodinou. z výzkumů (např. Deciho a Ryana a jejich následovníků) plyne, že autonomie podporuje vnitřní motivaci k učení. Celkem jasně tedy můžeme říct, že možnost rozhodovat se a mít vliv na to, co dělám, je pro učení zásadní.
V závislosti na našich dalších hodnotách budeme vnímat už rozdílně, jestli pro autonomii stačí vybrat si téma referátu, projektu, některé předměty, možnost pracovat svým tempem atd. Nebo jestli mají děti rozhodovat i o tom, že se něčeho nezúčastní vůbec. Případně si zcela volit svůj program a míru zapojení do něj. Takovou sestrou svobody je zodpovědnost, a tedy co se stane v situacích, kdy dítě poruší nějaká pravidla. Jak je třeba v konkrétní škole pojímána myšlenka, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jak vůbec vznikají dohody, pravidla, nebo třeba i „smlouvy“ mezi dětmi a průvodci? Jestli si průvodce může stanovit nějaké podmínky, za kterých děti učí? A spousta dalších otázek.
Svoboda je jako hodnota velmi zajímavá, některé pedagogické směry neřeší svobodu vnější, ale chtějí podporovat děti, aby se staly svobodnými bytostmi, tj. nepřipravovaly se na to, že budou dělníky – kolečky v systému, ale všestranně rozvíjely svoji osobnost (např. Waldorf).
Vnitřní svoboda nás dospělých může souviset s tím, kolik autonomie jsme schopny dát našim dětem. Ač víme, že téměř ve všech našich životních situacích máme volbu, tak dost často jsme limitováni tím, jak si myslí většina, že to je správné, a jak zaryté jsou naše vzorce o tom, co smíme a nesmíme.
Respekt
Většina rodičů, se kterými se setkávám, má alespoň základní povědomí o tom, co je respektující komunikace. Ano, jak offline tak online žiju v sociální bublině, kde to není potřeba nijak zvlášť vysvětlovat. i přesto se mi stává, že v respektujících slovech slyším manipulaci, podobně je tomu i v psané formě formativního hodnocení (= specifický typ slovního hodnocení). Mám ráda pojem stejnocennost, který používá dánský psycholog Jesper Juul. Vyjadřuje, že i přestože jako dospělí máme více zkušeností, tak potřeby a názory nás a dětí mají své místo v dohodách i diskuzích. Když budeme hledat školu, kde je respektující přístup k dětem, tak na klasických základkách půjde často o osobní iniciativu konkrétních učitelů, u alternativních škol se můžeme dočíst, že týmy průvodců absolvují kurzy jako jsou Respektovat a být respektován, Výchova bez poražených, Nenásilná komunikace.
Absolvovat kurz, přečíst si knihu neznamená automaticky, že se budu k dětem chovat s respektem. Možná víc respektu zajistí to, že k nim budu přistupovat s láskou a zvídavostí. Co je někdy velmi těžké zjistit předem, ale možná je tohle prostor pro naši intuici.
Komunita
„Celek je víc než součást částí.“ Je věta, která se mi vrací, když přemýšlím o komunitě. Komunitní školy vycházejí z myšlenky, že dává smysl vytvořit větší skupinku domškoláků, než jsou jen sourozenci a společně jim zprostředkovávat situace, ve kterých se mohou něco naučit. Když si chci připravit workshop linorytu je to skoro stejně náročné připravovat pro jedno dítě jako pro deset dětí.
Když chci být součástí komunity, tak k tomu patří, že chci být aktivní a jsem schopný přicházet s nápady a vkládat do projektu svoji energii. Ne pořád na 100 %, ale tím, že je lidí v komunitě víc, tak se může nadšení/energie různě přelévat a je v pořádku mít i období útlumu. Když jsem součástí komunity, tak se chci potkávat s dalšími dětmi, rodiči, tvořit další šlahouny kořenů, aby děti mohly mít bezpečné místo, kde vyrůstat a síť lidí, na které se mohou obrátit. Což mimochodem posiluje jejich odolnost a dovednost zvládat krizové situace.
Bohužel s tvorbou komunit máme tolik zkušeností asi jako s respektující výchovou. Většina z nás to nezažila, a tak si chyby musíme odžít na vlastní kůži. Největší výzvou bývají hranice a jejich komunikace.
Komunity nevznikají jen kolem alternativních škol, mohou to být i spolky rodičů při klasických základkách. Komunita může dětem přinášet spoustu benefitů, ale vyžaduje naši energii, a tak je fajn přemýšlet nad tím, jestli to je pro nás důležitá hodnota.
Akademické vzdělání
Akademické vzdělání si pro sebe definuji jako to, co se konzervativně považuje za učení ve škole. Znalosti, tvrdé dovednosti a dneska už sem patří i část měkkých dovedností, které jsou definované jako Klíčové kompetence v Rámcovém vzdělávacím programu (komunikace, řešení problémů, …). Zároveň pro mě tato hodnota reprezentuje i tradiční systém a posloupnost ve vzdělávání, tj. přijímací zkoušky na střední školy, maturita, přijímačky na vysoké školy, získání vysokoškolského titulu. Ale dala by se tam počítat i myšlenka, že řemeslné dovednosti se získávají zejména na učilištích v rámci přípravy na povolání. K hodnotě akademického vzdělání se váže i prestiž povolání, které se nadají vykonávat bez získaného titulu.
Do jaké míry je pro nás akademické vzdělání důležité určuje to, jak moc musíme přizpůsobovat učení našich dětí ke kontrolním uzlům českého vzdělávacího systému. Největší výzvou bývají právě přijímací zkoušky na střední školu. Zároveň nás to může vtahovat už od první třídy do strachu, jestli umí naše děti něco dostatečně. Může být velmi těžké ustát si, když tempo učení našich dětí (třeba při čtení, psaní, počítání) není v souladu s očekáváními společnosti (babiček:). Naše obavy přinášejí do učení tlak a když je tlaku moc, tak se děti přestávají učit, protože to naráží na jejich potřeby autonomie i bezpečí.
Možná pro vás jsou důležité jiné hodnoty (zdravý životní styl, vaše víra, pohoda bez stresu, praktičnost, finance a životní styl, …). Vezměte je do hry. Řekněte si nahlas s dětmi a partnerem nebo si napište, co přesně pro vás ta daná hodnota představuje a jak souvisí s výběrem školy.
V dalším článku, který snad brzo dopíšu se podíváme na to, kde mohlo vaše dítě v první škole narazit, a tedy před čím ho chcete v další variantě ochránit, nebo minimalizovat, že se situace bude opakovat.
Držím palce, pokud zrovna jste v situaci, kdy přemýšlíte o změně.
Karolina
Chcete dostávat Holubí poštu od MALSTROMu?
Cesty příspěvků na sítí jsou nevyzpytatelné a mohlo by se stát, že Vám unikne nějaká výzva zdarma pro rodiče a pedagogy, nová aktivita, blogový článek atd.
Když se přihlásíte k odběru Holubí pošty, tak vám nic neunikne.