Unschooling je způsob vzdělávání nebo spíš styl života, který považuje učení za přirozený celoživotní proces. Odmítá představu, že učení má probíhat ve škole. Podstatná není ovšem budova, ale zejména vzdělávací cíle, které dítěti ve škole předem určil někdo jiný než ono samo.

Sebeřízené vzdělávání je vzdělání, které si řídí a vybírá dítě. Volí si co, kde, jak a s kým bude dělat. Teoreticky je možné, že si dítě vybere, že bude chodit do školy a bude plnit cíle, které budou v souladu s těmi školními. Vychází z paradigmatu, že děti vědí, co je pro ně nejlepší a co se mají naučit. A vyžaduje důvěru a respekt k jejich rozhodnutím.

Tj. všechni unschooleři se učí sebeřízeně, ale ne všichni, co se učí sebeřízeně jsou unschooleři.

Sebeřízené vzdělávání i unschooling zahrnují do učení i všechno nevědomé učení, které probíhá každou minutu našeho života, a tedy neomezují učení na činnosti, které probíhají ve škole, v kroužcích a ve věku třeba od 4 do 26 let.

Paradigma „klasického školství“ předpokládá, že děti nemají dostatek zkušeností proto, aby věděly, co se mají naučit, a proto existují dospělí, kteří jim s tím mají pomoci. Buď tím, že je učí nebo tím, že vytváří dokumenty, kde jsou cíle vzdělávání popsané.

Kurikulum (neboli vzdělávací dokument) v ČR reprezentují tajemné zkratky RVP a ŠVP.

RVP ZV = Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání je dokument vymezující obsah, cíle (výstupy), formy učení i hodnocení, které jsou povinné pro všechny děti v ČR.

ŠVP = Školní vzdělávací program je dokument vytvořený na základě RVP, kde je obsah, cíle, formy učení a hodnocení specifikovány pro podmínky dané školy.

Z toho plyne, že unschooling je v ČR nelegální. Legální je např. v USA, Velké Británii, Francii.

Připravené prostředí je pojem z Montessori pedagogiky, ale můžeme jej použít pro prostředí, které cíleně připravíme tak, aby lákalo děti k učení.

Řízená činnost je sled aktivit, který učitel (rodič) připraví pro děti a společně je absolvují (+/-) podle plánu.

Startér je počáteční aktivita, podnět (změna prostředí, dostupné pomůcky…), které v dětem nastartuje volnou hru/práci/učení.

Hodnocení je srovnávání. Můžeme se srovnávat s nějakou normou (např. Jak má správně vypadat psací M?), plnit kritéria (Spočítáme alespoň polovinu příkladů správně.). Můžeme srovnávat „výkony“ dětí mezi sebou (např. známkovat), můžeme srovnávat „výkony“ minulé a současné verze dítěte („Jak si se od posledně zlepšil?“). Můžeme to dělat my dospělí a můžou děti trénovat sebehodnocení a reflexi svojí práce. Když budeme dětem k vypracovaným úkolům psát čísla, procenta, písmena, sluníčka, prasátka, červené a černé puntíky, hodnotíme kvantitativně. Když věty, tak kvalitativně. Pokud ty věty budou hodnotit práci dětí, nikoli jejich osobnost,, tak hodnotíme formativně.

Pokud děti hodnotíme, tak se zpravidla posouváme od vnitřní motivace k vnější. Unschooling a sebeřízené vzdělávání je ze své podstaty v rozporu s nevyžádaným hodnocením.

Průvodce = rodič nebo učitel, který tráví čas s dítětem a různou měrou ovlivňuje vzdělávání svých dětí nebo žáků.