Jak se Vyznat v možnostech základního vzdělávání v České republice
Máte předškoláka a přemýšlíte, jestli není jiná možnost než ho poslat na spádovou základku?
Bydlíte v dosahu alternativní školy nebo Vás láká domácí vzdělávání?
Připadají Vám informace, které máte neúplné a rádi byste si v tom udělali jasněji?
Právě proto je tu pro Vás článek o možnostech základního vzdělávání v České republice.
Co říká legislativa?
Podle Školského zákona se na každé dítě s trvalým pobytem v České republice vztahuje povinná školní docházka, která zahrnuje jeden předškolní rok a devět let odpovídající počtu ročníku na základní škole.
Dítě může absolvovat povinnou školní docházku dvojím způsobem. Buď chodí do školy, která je zapsaná ve školském rejstříku nebo je v režimu individuálního vzdělávání (tj. běžně označované jako domácí vzdělávání) a je zapsané v kmenové škole, která je také registrovaná. Ve druhém případě má povinnost dvakrát ročně absolvovat přezkoušení. Forma přezkoušení závisí na řediteli školy, rozsah je dán tzv. Školním vzdělávacím programem, který vychází z Rámcového vzdělávacího programu.
Co je to Rámcový resp. Školní vzdělávací program?
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) je dokument, který charakterizuje české základní vzdělávání, vymezuje jeho cíle, specifikuje klíčové kompetence (tj. zejména dovednosti v oblasti učení, řešení problémů, komunikace, sociální, pracovní, občanské a nově digitální) a dále rozepisuje cíle a výstupy ve vzdělávacích oblastech (zjednodušeně můžeme říci předmětech) a průřezových tématech (např. environmentální výchova, mediální výchova aj.).
Školní vzdělávací program (ŠVP) si vytváří každá škola sama. V ideálním případě reflektuje své specifické podmínky a možnosti. Je zřejmé, že jiné ŠVP bude mít malotřídní škola, jiné městská apod. Zároveň lze díky ŠVP specifikovat pedagogický směr či metody, které budou pro danou školu charakteristické. ŠVP tedy dává možnost školám odlišit se od jiných a vyjít z šedi svou progresivitou.
Samotný RVP i zavádění reformy (tedy odklon od osnov) rozhodně není bez chyb a určitě je v pořádku, že i nadále dochází k diskuzi. V současnosti probíhá revize RVP, tj. nový dokument lze již používat od 1. 9. 2021, a znamená to, že školy musí zaktualizovat své stávající ŠVP. Mimo toho, že je to velké množství poměrně nudné práce, tak je to zároveň i výzva překopat i jiné části ŠVP a opět trochu posunout české školství.
Jaké máme základní školy v České republice?
V České republice máme školy státní, jejichž zřizovatelem je většinou obec. Platí u nich spádovost, tj. je vymezena oblast v obci, ze které jsou děti primárně přijímány k povinné školní docházce. Dalším typem jsou školy církevní, které zřizují různé církve např. Římskokatolické církev, Jednota bratrská, Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje aj.
Všechny tyto školy jsou registrované ve školském rejstříku, mají povinnost dodržovat RVP, ale i další nařízení týkající se např. hygienických podmínek, pedagogického vzdělávání apod.
V rámci možnosti tvorby vlastních ŠVP mohou všechny tyto typy škol inklinovat k alternativním pedagogickým směrům, jako jsou např. nejznámější Montessori a Waldorfské školy i třídy.
Co jsou to komunitní školy?
Komunitní (nebo sdružené) školy z hlediska legislativy žádnými školami nejsou. Přesnějším označením by byl termín vzdělávací klub. Tyto kluby jsou často zřizovány spolky, zapsanými ústavy či soukromými firmami. V naprosté většině vznikly z popudu skupiny rodičů, kteří hledají jinou cestu pro vzdělávání dětí, často navazují např. na fungující lesní školky.
Děti, které dochází do komunitního klubu, jsou oficiálně zapsány na individuálním vzdělávání v nějaké kmenové registrované školy a odpovědnost za vzdělávání tedy nesou rodiče. A tedy mají i povinnost absolvovat se svými dětmi povinná přezkoušení v kmenových školách.
Z tohoto důvodu vzdělávací program těchto klubů je čistě na domluvě mezi zřizovatelem klubu a rodiči. Kluby nedostávají žádné peníze od státu na žáka, a tedy veškerá jejich činnost musí být pokryta z plateb od rodičů (příp. jiných zdrojů). Velká svoboda dává vzniknout opravdu zajímavým a inspirativním školám, které děti milují. Jejich směřování se pohybuje od poměrně klasického vyučování s výhodou menších skupin, přes lesní školy, školy s prvky Montessori či Waldorfu, až po demokratické školy, které nejvíce podporují sebeřízené vzdělávání. Zároveň je nutné zmínit, že stabilita těchto klubů závisí vždy na konkrétní skupině lidí a minimálně ze začátku musí ustát poměrně značné turbulence.
